Supernábytek z plastu

Historie plastového materiálu sahá do 50 let 20. století. Prvním plastem byl nitrát celulózy tzv. parkesin, který vynalezl v roce 1855 Angličan Alexander Parkes a za svůj objev získal na průmyslové výstavě v Londýně bronzovou medaili. Prvním plně syntetickým plastem byl bakelit, což je reaktoplast vznikající polykondenzací fenolu a formaldehydu (1909). Belgický chemik Leo Hendrik Baekeland si dobře uvědomoval dopad svého objevu a v roce 1910 založil v německém Erkneru továrnu na výrobu bakelitu. Po první světové válce se začaly vyrábět první vinylové plasty (PVC, polystyren), v 30. letech 20. století byla objevena syntéza prvního polyamidu (nylonu). V téže době začíná prudký rozmach výzkumu i výroby většiny dalších plastů používaných vesměs dodnes. Do každodenního života vstoupily plasty masivně až po 2. světové válce jako levná náhrada klasických materiálů.

Vývoj ukázal, že se plasty stávají druhým významově nejdůležitějším materiálem ve výrobě nábytku. Plast získal na oblibě při výrobě židlí, stolků, skříněk, ale i podlahových krytin, okenních rámů, tapet, rolet a doplňků. Z celkové spotřeby plastů se v nábytkářství spotřebuje 2-7 % plastů. Plast je velice oblíbeným materiálem designérů, protože neexistuje tvar, který by se díky plastu nedokázal vyrobit.

Plastový nábytek získává díky novým technologiím na pevnosti a odolnosti. Ve srovnání s klasickým dřevěným nábytkem má mnoho výhod. Snadno se udržuje, je lehce omyvatelný, rychle vyrobitelný, má nízkou hmotnost, výbornou houževnatost, je barevně i tvarově rozmanitý, umožňuje originální tvary beze spár. Je odolnější vůči vnějším vlivům oproti dřevěnému nábytku a nepřitahuje tolik bakterie.

Plast má ale i, jako každý materiál, své nevýhody. Použitelnost plastu je omezena teplotou, je neekologický, nelze ho recyklovat, polymery mají sklon k elektrostatickému nabíjení, eventuální oprava výrobků je velmi obtížná, některé plastové výrobky mají poměrně krátkou  životnost, časem křehne, má nízkou odolnost proti škrábancům a vyšší pořizovací cenu.

Plastový nábytek se nejčastěji vyrábí z polyetylenu, polypropylenu, polyuretanu, polykarbonátu a polymery ABS a SAN. Tyto materiály jsou odolné, drží tvar a snadno se udržují. Vydrží střídání teplot, tudíž jsou vhodné i do exteriéru. Umožňují neomezenou barevnost, zároveň lze vyrobit transparentní povrchy, čisté nebo s vylisovanými vzory.

Plastové židle jsou v současné době na výsluní jak v moderních interiérech, tak i v exteriérech. Díky spojení moderního designu a moderních materiálů se tak vytváří rovnocenná nabídka k židlím a křeslům dřevěným nebo kovovým. Plastové židle se snadno kombinují s kovy i se dřevem nebo s kamenem. Vyrábí se buď v celoplastovém provedení nebo v kombinaci plastu s kovem nebo masivem. Plast může být neprůhledný nebo v moderní transparentní úpravě, kdy je plast leštěný do vysokého lesku. Transparentní židle nejsou na první pohled příliš výrazné, proto se hodí i do malých místností, kam přinášejí světlo a opticky příliš nezaplňují prostor, naopak působí velmi lehce a vzdušně. Některé jsou stohovatelné, což pomáhá šetřit místo. Nízká hmotnost zase usnadňuje manipulaci, a to zejména dětem, které si mohou židli přenášet nebo posouvat podle potřeby. Židle se snadno udržují, nicméně aby si udržely svůj vzhled co nejdéle, je potřeba je chránit před ostrými předměty, protože jsou náchylné k poškrábání. U kvalitních výrobků můžete počítat s dlouhou životností po stránce užitkové i designové.